Mluvíš? Píšu!

Doba kamenná, bronzová, stříbrná....

Začala nám doba mobilová.

Samozřejmě, že se nebavím například o dnešku. Doba mobilová je tu s námi již nějaký ten pátek.

Ale co tím chci říct:

Zapomínáme komunikovat. 

Zapomínáme, jaké to je, když musíme použít naše mluvidla či chodidla k jakémukoliv kontaktu. 

Zapomínáme, co je to ten osobní kontakt.

Nebo jsme již tak zlenivěli, že se nám jen jednoduše nechce? Opravdu je jednodušší, když člověk vezme do ruky telefon a během pěti minut ví, jestli jde večer ven nebo ne. Ale neztratilo se tím komunikační kouzlo?

Samozřejmě, přiznávám, že telefon mi už k ruce taky téměř přirostl, ale proč tomu tak je? Proč ani já nejsem schopná odříznout si ten novodobý orgán "mobil" od ruky?

Myslím, že jsme začali dělat tu největší chybu. Ať už přijdeme na oběd, večeři, pracovní schůzku, rande, jednoduše kamkoliv, jako první po sundání kabátu vytahujeme telefon na stůl. PROČ?!

Dokážu to ještě pochopit, když se jedná o pracovní schůzku například, ale ty ostatní případy? 

Neničíme si tím vědomě mezilidské vztahy? Sama sobě právě sahám do svědomí a přiznávám, že jsem to udělala již minimálně stokrát.  Ale možná je konečně čas to změnit a začít dělat jinak.

Začít zase trochu víc žít "OFF" s očima otevřenýma a ušima připravenýma poslouchat lidi kolem sebe. Otevřít sami sebe ostatním a přijímat ostatní, jejich zážitky, problémy, starosti i radosti. Ztrácíme to, co nikdy nemůžeme vrátit a to je čas a pozornost druhých. 

Začněme si těchto "samozřejmostí" konečně vážit.