805 "přátel"
Mám 805 přátel.
Ano.
805.
Marně přemýšlím nad tím, kde jsem je všechny vzala? Opravdu se stýkám s tolika lidmi? Skutečně jsou to přátelé, nebo jen "lidi co znám", ale moje facebookové já si je dovoluje nazývat přáteli?
Přátelé. Je to pojem, který používáme denně.
"Přidal si mě do přátel."
"Vymažu si ho z přátel."
"Ty ho nemáš v přátelích?"
A co to vlastně znamená? Nezačali jsme poněkud ničit onen výraz "přátelé"?
Možná je to tím, že trávím mnoho času jen sama se sebou, ale rozhodně přišel čas přehodnotit tento výraz a vrátit mu jeho správnou podobu.
Nastal ten pravý čas na to, vyjít ze své komfortní zóny, a zbavit se ve svém okolí lidí, kteří nám život nenaplňují ničím novým, nepřináší nám radost do života a vlastně je ani náš život nezajímá.
Teď je čas, abyste se na moment prošli do svého svědomí a položili si pár otázek. Kolik máte těchto "přátel" třeba na Facebooku? Nebo kolik lidí sledujete na Instagramu?
A teď přichází ta horší otázka. S kolika z nich jste v posledním například týdnu komunikovali? Jestli je toto číslo víc jak 10, jste šťastný člověk.
Ovšem vezměme to z druhé strany, kolik z nich komunikovalo s vámi? A byla to komunikace proto, že něco potřebovali nebo proto, že se zajímali o vás samotné?
Pravděpodobně jsem mnoha z vás vytáhla ze skříně kostlivce, které všichni schováváme na dně pod tou největší krabicí. Je to neskutečně smutné procitnutí, když člověk zjistí, že se obklopuje lidmi, kteří jsou vlastně nazýváni přátelé, ale význam tohoto slova se vztahem, co s nimi máme nemá v podstatě nic společného.
Nabízí se otázka, proč to tak je. Důvodů je asi mnoho. Jedním z mnoha důvodů ale taky může být to, že lidé vlastně ztrácí vlastní iniciativu s námi komunikovat, protože jim celý svůj život denně předhazujeme právě na těchto sítích. Oni vidí, že všichni žijeme a to jim stačí. Přidáte fotku s úsměvem od ucha k uchu, ale nikoho už nenapadne, že by to mohla být jen póza.
Proč toto děláme? Protože slečna X přidala fotku takovou, tak já musím přidat fotku makovou. Ať jsme genderově vyvážení... pan Y přidal story, kde chytá jednorožce, tak já je musím mít taky.
Nestali se z nás trošku blázni? Řekla bych, že i mnoho vztahů na tomto principu "funguje". Pár přidá fotku, kde se oba usmívají a vše je zalité sluncem. Ale je to tak i ve skutečnosti? Je to ak mezi nimi každý den?
To nikdo neví, protože se nikdo o nic takového nezajímá. A není to všechno škoda? Neničíme si tak naše mezilidské vztahy? Pokud teda ještě nějaké jsou.
Zajímejte se, naslouchejte, poslouchejte, mějte se rádi, milujte se! Jsme tady jen jednou a byla by velká škoda si ten život jen tak nechat protéct mezi prsty.
Závěrem pro vás mám doporučení na malý pokus.
Zkuste si projít všechny vaše takzvané přátele a vymažte ty, které tam máte v podstatě navíc. Vyčistěte se od takzvaných vysavačů. Neříkejte nikomu nic. Možná budete překvapeni, kolik lidí se o vás bude zajímat, i když vás neuvidí online, či vaše příspěvky.
Ano.
805.
Marně přemýšlím nad tím, kde jsem je všechny vzala? Opravdu se stýkám s tolika lidmi? Skutečně jsou to přátelé, nebo jen "lidi co znám", ale moje facebookové já si je dovoluje nazývat přáteli?
Přátelé. Je to pojem, který používáme denně.
"Přidal si mě do přátel."
"Vymažu si ho z přátel."
"Ty ho nemáš v přátelích?"
A co to vlastně znamená? Nezačali jsme poněkud ničit onen výraz "přátelé"?
Možná je to tím, že trávím mnoho času jen sama se sebou, ale rozhodně přišel čas přehodnotit tento výraz a vrátit mu jeho správnou podobu.
Nastal ten pravý čas na to, vyjít ze své komfortní zóny, a zbavit se ve svém okolí lidí, kteří nám život nenaplňují ničím novým, nepřináší nám radost do života a vlastně je ani náš život nezajímá.
Teď je čas, abyste se na moment prošli do svého svědomí a položili si pár otázek. Kolik máte těchto "přátel" třeba na Facebooku? Nebo kolik lidí sledujete na Instagramu?
A teď přichází ta horší otázka. S kolika z nich jste v posledním například týdnu komunikovali? Jestli je toto číslo víc jak 10, jste šťastný člověk.
Ovšem vezměme to z druhé strany, kolik z nich komunikovalo s vámi? A byla to komunikace proto, že něco potřebovali nebo proto, že se zajímali o vás samotné?
Pravděpodobně jsem mnoha z vás vytáhla ze skříně kostlivce, které všichni schováváme na dně pod tou největší krabicí. Je to neskutečně smutné procitnutí, když člověk zjistí, že se obklopuje lidmi, kteří jsou vlastně nazýváni přátelé, ale význam tohoto slova se vztahem, co s nimi máme nemá v podstatě nic společného.
Nabízí se otázka, proč to tak je. Důvodů je asi mnoho. Jedním z mnoha důvodů ale taky může být to, že lidé vlastně ztrácí vlastní iniciativu s námi komunikovat, protože jim celý svůj život denně předhazujeme právě na těchto sítích. Oni vidí, že všichni žijeme a to jim stačí. Přidáte fotku s úsměvem od ucha k uchu, ale nikoho už nenapadne, že by to mohla být jen póza.
Proč toto děláme? Protože slečna X přidala fotku takovou, tak já musím přidat fotku makovou. Ať jsme genderově vyvážení... pan Y přidal story, kde chytá jednorožce, tak já je musím mít taky.
Nestali se z nás trošku blázni? Řekla bych, že i mnoho vztahů na tomto principu "funguje". Pár přidá fotku, kde se oba usmívají a vše je zalité sluncem. Ale je to tak i ve skutečnosti? Je to ak mezi nimi každý den?
To nikdo neví, protože se nikdo o nic takového nezajímá. A není to všechno škoda? Neničíme si tak naše mezilidské vztahy? Pokud teda ještě nějaké jsou.
Zajímejte se, naslouchejte, poslouchejte, mějte se rádi, milujte se! Jsme tady jen jednou a byla by velká škoda si ten život jen tak nechat protéct mezi prsty.
Závěrem pro vás mám doporučení na malý pokus.
Zkuste si projít všechny vaše takzvané přátele a vymažte ty, které tam máte v podstatě navíc. Vyčistěte se od takzvaných vysavačů. Neříkejte nikomu nic. Možná budete překvapeni, kolik lidí se o vás bude zajímat, i když vás neuvidí online, či vaše příspěvky.
Komentáře
Okomentovat