Poprvé na milion způsobů

Zvykat si opět na Brno. Smířit se s těmi davy lidí, co jdou proti vám.
V rychlosti je třeba si uvědomit, že jste těm lidem zcela ukradení. Oni třeba ani neví, že jste proti nim prošli po ulici. Zvyknout si na to, že jeden člověk z 1000 se s vámi zná.
Jsou to téměř nekonečné momenty, kdy se chci ztratit ze světa.
Ta změna, kdy po se několika měsících na vesnici máte vracet do města je neskutečná. Asi bych to nebyla já, kdybych se šla před těmito změnami někam ztratit a uzavřít se do vlastního klidu.
Přijít do vaší oblíbené kavárny se skutečností, že vaše místo, které je v rohu u okna v nejlepším výhledem po celé kavárně je volné a čeká jen a jen na vás. Je to jak světlo na konci tunelu.
Přesně tak je ideální začít novou životní etapu.
Novou školu.
Nový život.
Sedět tady v kavárně, psát článek, pozorovat babičky, které se schází na kafíčko a dortíček. V mezičase nahlížím na stránky zbrusu nové knížky "Bez filtru" - perfektní záležitost.
Těžko říct, jestli se do té školy těším. Nějak nedokážu zcela popsat své pocity.
Nová škola.
Noví lidi.
Vše absolutně nové.
Čistý nepopsaný list.
Začít něco úplně jiného a zvykat si na to.
Když jsem se pro to rozhodla, měla bych jít do toho. Pojďme tedy zaplnit ty prázdné nové a nepopsané stránky života novými zážitky a lidmi. Vlastně zcela novému životu.
Jaký si to udělám, takový to budu mít.
Vzhůru do neznáma jako studentka filozofické fakulty MU, oboru český jazyk a literatura.