Přiznání o sobě

Přišel správný čas.
Přiznání o sobě.
Pár měsíců jsem nenapsala ani čárku. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale pokud bylo o čem psát, tak nebyl čas. Pokud byl čas, nebylo o čem psát.
A zase se plno věcí změnilo.

Tak zaprvé..

...už zase nebydlím v Brně. 

Zapamatovat si, kdy tam bydlím a kdy ne je asi těžké. Omlouvám se. Ale aspoň ten život není takový stereotyp. Yes!
Takové změny se prostě dějí. Když to nevyhovuje, musí to být prostě jinak. Jo, vím, že to měním jak ponožky, ale asi hledám ten správný ideál.

Tak zadruhé...

...už nebudu paní učitelka.

Pajdák asi taky nebyl to pravé ořechové. A tady mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem totiž ráda, protože dělat něco, co člověka nenaplňuje je ztráta času. Ovšem taky to znamená opustit lidi, kteří mi za ty dva roky přirostli k srdíčku víc, než hodně. Kdyby mi vyšly přijímačky už loni, vše by bylo taky jinak. Víc se o tom nemá cenu rozepisovat. Zeptejte se mě raději osobně :) 

Tak zatřetí...

...já si našla kamarády.

Neuvěřitelné? Máte pocit, že je to blbost? 

Někteří lidé jsou prostě jiní. Lidi, kterým můžete říct všechno. Lidi, kteří vás chtějí sice zabít, když jim voláte ve čtyři ráno, ale oni vás vyslechnou. Lidi, kteří se zjeví u vašeho domu v půl jedenácté večer jen tak na pokec, protože jste se dlouho neviděli. 

Mohla bych pokračovat ještě dál, ale to už by byl zase doják jak Rosamunde Pilcher.

A začtvrté to byly perfektní prázdniny s perfektní partou lidí! 

Vy víte, koho se to týká! 

Díky Vám!💗

Stále se ještě hledám, kam patřím a kde je to moje místo. Doufám, že jsem aspoň našla mapu, která dává trochu smysl a najdu tu správnou cestu. 

Stojím na prahu nového začátku, tak doufám, že to nepokoním a vyjdu do toho "nového" pravou nohou.