Já a život v Brně - díl první
Zase a opět.
Článek na téma Brno.
Člověk když tam bydlí, napadají ho jen samé náměty právě s brněnskou tématikou. Jak vypadá takový běžný den v Brně? Stejně jak kdekoliv jinde. Jasně. Pokud ovšem nejste obyvatelem vesnice. Ono se na ten vesnický poklid zvyká velmi lehce. Ale na ten městský neklid si člověk občas prostě nemůže zvyknout.
Je to o zvyku.
Rozhodně!
Ráno se člověk probudí a pokud má dobře orientovaný pokoj, má svatý klid. Pokud vám pod oknem jezdí šaliny, máte smůlu. Nejen šaliny můžou být ranním rušivým elementem. Představte si, že máte okno takzvaně do dvora. Jste v prvním poschodí. Ideálka.
Stop!
Ideální je to do té doby, než začne svítit sluníčko. Protože máte to štěstí mít okno orientované do dvorů více paneláků, dostanete facku "prasátkem" od sluníčka hned po probuzení. Vlastně ono je tak trochu budíčkem.
Když ráno někam jdete, je lepší vyjít o pár minut dříve, než musíte. To zní naprosto logicky. Ovšem tady je ta chybička, že se musí vyjít dřív, než vám jede šalina. Prostě běžte o 3 minuty dřív a jeďte tou dřívější. Vysvětlení: Když bydlíte pár zastávek pod technologickým parkem, nemůžete očekávat, že budou jezdit prázdné šaliny. Jo, ono je tam víceméně štěstí, když chytíte šalinu, kde nejste namačkaní jak sardinka v konzervě. Ale i na to se dá zvyknout - účinným prostředkem na to je chůze - hubnu, né?
Jako o tom, že lidi prostě neumí chodit po přechodu nebo celkově po chodníku je kapitola sama o sobě. Ne jednou jsem zažila někoho, kdo se rozhodne, že prostě neuhne. Může vás být skupina třeba 10 lidí a proti vám půjde jeden zamračený postarší pán a prostě ne...raději to do vás naboří. Nerozumím tomu. Uhnula jsem a už jsem opravdu neměla kam. Ach..
Ovšem není vše jen negativní. Když do města přijde jaro, je to poznat. Je to krásné období, ať jste ve městě, na vesnici nebo kdekoli jinde. Až na alergii jaro miluju.
Není to zas tak dávno, co jsem šla po ulici a potkala jsem týpka, který si vychutnával svou odpolední sváču na zastávce. Zkuste někomu takovému, zcela neznámému s úsměvem popřát dobrou chuť. To je fakt zážitek. Myslím, že jsem ho tak vylekala, že zapomněl, co právě dělá. A já měla pěkný den. I o tom je život v Brně.
Článek na téma Brno.
Člověk když tam bydlí, napadají ho jen samé náměty právě s brněnskou tématikou. Jak vypadá takový běžný den v Brně? Stejně jak kdekoliv jinde. Jasně. Pokud ovšem nejste obyvatelem vesnice. Ono se na ten vesnický poklid zvyká velmi lehce. Ale na ten městský neklid si člověk občas prostě nemůže zvyknout.
Je to o zvyku.
Rozhodně!
Ráno se člověk probudí a pokud má dobře orientovaný pokoj, má svatý klid. Pokud vám pod oknem jezdí šaliny, máte smůlu. Nejen šaliny můžou být ranním rušivým elementem. Představte si, že máte okno takzvaně do dvora. Jste v prvním poschodí. Ideálka.
Stop!
Ideální je to do té doby, než začne svítit sluníčko. Protože máte to štěstí mít okno orientované do dvorů více paneláků, dostanete facku "prasátkem" od sluníčka hned po probuzení. Vlastně ono je tak trochu budíčkem.
Když ráno někam jdete, je lepší vyjít o pár minut dříve, než musíte. To zní naprosto logicky. Ovšem tady je ta chybička, že se musí vyjít dřív, než vám jede šalina. Prostě běžte o 3 minuty dřív a jeďte tou dřívější. Vysvětlení: Když bydlíte pár zastávek pod technologickým parkem, nemůžete očekávat, že budou jezdit prázdné šaliny. Jo, ono je tam víceméně štěstí, když chytíte šalinu, kde nejste namačkaní jak sardinka v konzervě. Ale i na to se dá zvyknout - účinným prostředkem na to je chůze - hubnu, né?
Jako o tom, že lidi prostě neumí chodit po přechodu nebo celkově po chodníku je kapitola sama o sobě. Ne jednou jsem zažila někoho, kdo se rozhodne, že prostě neuhne. Může vás být skupina třeba 10 lidí a proti vám půjde jeden zamračený postarší pán a prostě ne...raději to do vás naboří. Nerozumím tomu. Uhnula jsem a už jsem opravdu neměla kam. Ach..
Ovšem není vše jen negativní. Když do města přijde jaro, je to poznat. Je to krásné období, ať jste ve městě, na vesnici nebo kdekoli jinde. Až na alergii jaro miluju.
Není to zas tak dávno, co jsem šla po ulici a potkala jsem týpka, který si vychutnával svou odpolední sváču na zastávce. Zkuste někomu takovému, zcela neznámému s úsměvem popřát dobrou chuť. To je fakt zážitek. Myslím, že jsem ho tak vylekala, že zapomněl, co právě dělá. A já měla pěkný den. I o tom je život v Brně.
Komentáře
Okomentovat