Restart, prosím!

Mí drazí, určitě si vzpomínáte, když jsem měla nostalgii a psala zamyšlený článek o bydlení v Brně. A je to tu zase. Ne nostalgie. To bydlení se vrátilo. 
Proč? Nevím!
V každém případě jsem tentokrát zkusila kolej. Ano, Stef musí zkusit všechno, jak jinak. Ale co, zkusit se má všechno, tak proč ne?
Sbalit si věci bylo opět nejtěžší na světě. Prostě to neumím, ale nějak to dopadlo, že. Kupodivu se mi podařilo nastěhovat tak, že jsem to přežila ve zdraví (ověšený vánoční stromeček je oproti mě absolutním žabařem). Tolik k neděli.
Za dnešní článek může pondělí. Co by se od pondělí taky dalo čekat, že? Měla jsem očekávat, že to nebude obyčejný den už v momentě, kdy jsem ve dvě v noci ležela v posteli s tím, že moje oči byly otevřené víc, jak dveře na dny otevřených dveří.
Ok, to se nějak zmáklo. Na dopoledne byla naplánovaná kontrola kolejí. Jako já myslím, že jsem docela vnímavá. Ovšem proběhlo to asi během 3 vteřin. "Kolejpaní" do pokoje vešla, oznámila své kolegyňce, že cituji: "neshledává nic nepřístojného" a před nosem mi zabouchla. No, bylo deset hodin a já byla již víc jak dvě hodiny vzhůru, tak nevím, kde byla chyba.
Do dnešního dopoledne jsem byla na kolejích "černým pasažérem". No dobře, jen jsem neměla podepsanou smlouvu. To byl úkol na dopoledne číslo dva. Ízy pízy, ne? Ha ha ha!
Samozřejmě jsem ze sebe udělala člověka a vyrazila za podpisem. A to mě mohlo napadnout, že od 11 do 12 je pauza. No přišla jsem tam v půl dvanácté... Nevadí. Ovšem po příchodu zpět na kolej jsem zjistila, že nemám ani sílu na to, chodit po venku namalovaná. Ano, muselo to dolu. Šaty jsem vyměnila za kalhoty, makeup za brýle.
Po úspěšné "autogramiádě" na druhý pokus jsem se zcela s klidem vypravila do školy. Ok, dát si kafe je skvělý úmysl. Ale rozlít půlku kafe po bistru už tak super není.
Pořád jsem si dávala šance na zakončení dne něčím lepším. Ne, asi to nemělo být vyřizování šalinkarty. 
-"Ale slečno, dopravní podnik města Brna požaduje ISIC nebo potvrzení o studiu." 
-"A ta oranžová kartička, na které jsou stejný informace, Vám jako nestačí?"
-"Ne."
Tohle asi není třeba komentovat. S výhledem čokolády, jako odměny za přežití, jsem se stavila do obchodu. Tady se mi nemůže nic stát. Ne? A rozsypaná peněženka u pokladny je "cajk"?
Ne, nepřekvapilo mě to. 
Zlezla jsem na kolej, pro jistotu jsem se ještě polila džusem, samozřejmě omylem, a teď čekám, co ještě přijde. Spadne strop, lustr, nebo třeba já se propadnu do pekla? 
Uvidíme.

Komentáře

Oblíbené příspěvky