Píšu a dopíšu?

Články.
Blog.
Knížka.
Taková moje hierarchie, jak by to mělo jednou skončit. Nebo nekončit? Těžko říct.
Ovšem dalším z mých přání na tento rok je konečně se pustit do psaní budoucí knížky. Vzhledem k tomu, že jsem již začala, můžu zhodnotit, že to není žádná jednoduchá "slohovečka".
On celý postup, než člověk vlastně začne, je docela náročný.
To se nejdříve musíte rozhodnout o čem budete psát. Já osobně si vzala inspiraci zde na blogu a rozhodla se napsat autobiografii. "Ízy pízy" což? Opak je pravdou.
Člověk se musí rozhodnout, co všechno ze svého života zahrnout do knihy a co vynechat. Musím se rozhodnout, co byly ty zásadní okamžiky, které tam nesmí chybět. Zhodnotit, co všechno tam psát a čeho se vyvarovat - nechci aby to byl ve výsledku román, jak nějaká Rosamunde Pilcher.
Celá kniha bude podložena na faktech z uběhlých necelých 21 let mého života. Jména budou skutečná? Nebo raději fiktivní? Já nevím. A co takhle se jmen vyvarovat? Nemožné.
Opět jsem kývla na běh na dlouhou trať. A že to bude tentokrát opravdu dlouhý maraton. Přemýšlíte, komu, že jsem na to kývla? No, v první řadě sobě. A v další řadě pár lidem, kteří mi řekli: tak o sobě napiš knížku, docela rád bych si to přečetl. Teď už jen dumám nad otázkou, zda-li to bude komedie, tragédie, či román se znaky sci-fi.
Jeden kamarád mi v roce 2017 řekl: "Počkej, až se na své napsané články podíváš za 7 let...". V ten moment přišla jasná vize. Nejpozději v roce 2024 musí být knížka vydaná. A abych nemluvila jen tak do větru.
Kousek knížky už leží napsaný v počítači. Kdy ji dokončím, netuším. Ale věřím tomu, že jednou se stane i tato vize skutečností.
Tak se těšte, až vám spadne v posteli na nos.