Buďme jiní

Každý žijeme tak trochu ve vlastním světě. A každý máme taky svá přání. Já vám chci dnes odtajnit další z těch mých.

Kdo mě zná, ví, že jsem z těch lidí, kteří řeší nejdříve blaho ostatních a pak teprve přemýšlím sama nad sebou. Ano, sebe tak trochu nechávám na druhé koleji a asi to není zcela dobře. Vyčítá mi to plno lidí, abych se začala starat víc o sebe, a hlavně myslet víc na sebe.
Ono to dnešní přání nemá ani žádný svůj specifický název. Je to v podstatě o tom, zastavit se, a uvědomit si, jak žiji. Co dělám a nedělám. Ale hlavně, co bych chtěla. Měl by to jednou za čas udělat každý.

V takovém momentě si totiž kolikrát člověk uvědomí, že by se měl například přestat otáčet za tím, co si o něm asi říkají ostatní. Co si ostatní myslí, o tom, co nosí. Nebo jak se chová. 

Změňme se!
Buďme sví. 

Buďme jiní. 

Přestaňme přemýšlet nad tím, co by na to a na ono řekli jiní, ale řekněme si, že nám se to tak líbí. Pojďme ukázat světu své JÁ!
My jsme jiní. My jsme my. Nehrajme si už na šedé myšky. Je potřeba otevřít oči, přijímat nové možnosti. Měli bychom zkusit věci, kterých se bojíme. 

Někdo (ale hlavně já) o sobě pořád tvrdím, že jsem šílená. Šílenost nemá žádné meze. Takže proč nebýt tou střelenou ještě víc?
Kdykoliv se rozhodnete, že je potřeba tohle udělat, bude to dobré rozhodnutí. Bude to rozhodnutí plné svobody, elánu a hlavně síly do toho jít.
Tak pojďme být šílení.

Ale hlavně sví.