Řidičák za 3...2...1...letos!

Řidičák, tak na toto téma je téměř zbytečné mluvit. Vzhledem k mému aktuálnímu věku (žena svůj věk nesděluje) jsem ho měla mít již dva roky hotový.
Prokrastinace.
To je asi jediné slovo, kterým by se dalo mé dosavadní počínání označit. Prostě jsem to odkládala a odkládala, až je tu dnešní den.
Ono to mělo docela jednoduchý průběh. Protože mám narozeniny v březnu, pořád jsem říkala, že v zimě řidičák dělat nebudu, na to nemám odvahu. Takže tak, abych ho měla "k narozeninám" to samozřejmě nešlo.
Po osmnáctinách jsem řekla, že tedy o prázdninách. Prázdniny plynuly, a najednou tady bylo září. Se zářím přišlo plno věcí, jako například školní výlet do Prahy, moje nekončící nemoci, jednoduše asi 1000 nových důvodů, proč to opět nešlo.
Pak následuje opět zima. O té se nemusíme bavit...
A máme tu 19. narozeniny. Že bych chtěla dárek k narozeninám řidičák? To nejde, bude přece maturita. Tak teď už si asi říkáte, že jsem absolutní ignorant. No, maličko.
Tehdy jsem si zase řekla, že po maturitě. To bude času. Ty nejdelší prázdniny přece. Ani už se mi to nechce komentovat. Prázdniny byly možná nejdelší v životě, nicméně řidičák byl opět v nedohlednu. Jsem nenapravitelná.
Vysoká. Moment, na který jsem se relativně těšila. Stěhování do Brna. No to je nápad, když si udělám řidičák v Brně, nebudu se bát tam jezdit. Ha ha ha.
Takže, drazí a vážení, po třetím školním semestru v Brně vám mohu s ledovým klidem sdělit, že jsem stále nepojízdná jednotka.
A protože stále častěji pociťuji, že bych ty čtyři kola potřebovala, není nad lepší rozhodnutí, než si k nim to oprávnění konečně udělat!
Budiž je mi letošní rok, tím správně zvoleným!