Den bez virtuálního světa

Všichni žijeme ve virtuálním světě.
Ne, drazí přátelé, nerozhodla jsem se psát o šílené době, kdy bez mobilu, facebooku a instagramu apod. nedáme ani ránu a o tom, jak je to strašné,
Co si budem, ono to k něčemu dobré je. Ale zkuste se jeden den přenést ze světa virtuálního do světa skutečného. Není nad to, si to vyzkoušet.
Já sama se pro jeden takový den rozhodla. A aby to mělo ještě větší hloubku, rozhodla jsem se takovému dni věnovat vždy jednou za měsíc po celý následující rok.
Říkáte si: Je to blázen! Co si tím dokazuje? Proč to jako dělá?
Smysl celé věci pochopíte v momentě, kdy to zkusíte.
Odbila půlnoc, je čas vypnout wifi na mobilu. Nedala jsem dopředu veřejně vědět, že se chystám něco takového udělat. Reakce nebudou třeba žádné, protože to nikdo nepostřehne.
Kdo viděl, že nejsem jeden den na facebooku, zvedněte ruku. Komu to připadalo divné?
Vidět mě s mobilem v ruce, je naprosto normální věc. Občas si říkám, že je zvláštní, že mi mobil k ruce ještě nepřirostl...
Týden bez příspěvku na instagramu? Neexistuje. Proč? Musím přece dát vědět světu, co dělám.
Den bez příspěvku v instastories? Neexistuje. Proč? Musím všem ukázat, co je nového. Proč?
Je 12:43. Po necelých 13 hodinách mě napadají myšlenky, jako proč mi to vlastně chybí?
Napadlo mě plno lidí, kterým bych potřebovala něco sdělit, chtěla jsem jim přece po obědě napsat, ale opravdu je to tak důležitá informace, která nepočká do zítřka?
Přátelé, doporučuji vám zkusit takový den bez virtuálního světa. Je to osvobozující a zároveň zajímavý pocit. Nevíte, co vaši přátelé zažívají nového, ale nikdo taky neví, co děláte vy, pokud to dotyčnému cíleně nechcete sdělit.