Nostalgická setkání

22. prosince 2017. Vánoční akademie v Hodoníně. Nostalgie.
Přesně o tom byl tento den.
Už to vstávání. Doma ticho a klid, venku tma. Stejně jako když jsem do Hodonína jezdila denně na střední.
Nostalgie na mě padla už ve vlaku. Cesta, evokující vzpomínky na 4 důležité roky v mém životě. A teď prosím jeden "print screen" myšlenek. OK. Radši ne.
Plno nových zkušeností, lidí a hlavně těch vzpomínek.
Následuje stanice Hodonín....
Mravenčení kolem žaludku, jako když jedete na zkoušku. Jaké to bude? Dojemné.
Procházka po městě mi však naznačila, že je vše stejné, jak bylo. Lidi stále neumí chodit podchodem a po hlavní třídě taky ne. Prostě jsou nějací zamotaní. Ještě, že jsem nespěchala...
A je tady! Škola. A holky!!! Zamáčknout slzičku dojetí při setkání a objetí po jaké době? Týdnu? Měsíci? Roce!! Teprve tady si pořádně uvědomuji, jak mi schází to úděsné vstávání v půl šesté ráno.
Nejdůležitější část výletu - kafe. byla nutnost jít si sednout a pokecat. Naše setkání jsme však nemohly končit jinak, než posledními vánočními pochůzkami. Ženský, no... A tady se opět projevila nostalgie ještě víc. Nákupy, které bývaly týdenním normálem byly dnes o něco významnější. Každých 5 vteřin jsem si totiž řekla, jak mi to vlastně chybí.
Bohatší o nové příběhy ze života, obnovené vzpomínky a zážitky sedám do vlaku směr realita.
Těžko říct, na jak dlouho se zase loučím s tímto nostalgickým místem plným vzpomínek.
Teď už jen zpět do reality, vlak z města vzpomínek právě odjíždí.