Severní Čechy - Den čtvrtý a ještě něco navíc
Původně poslední den mé návštěvy na severu. Dopolední plán byl naprosto jasný. Sbalit si všechny věci a nic nezapomenout. Samozřejmě dalším úkolem, ale Zůziným, bylo nabalit mi tolik jídla, abych nejméně do Vánoc nemusela jíst. Podařilo se jí to!
Můj kufr byl v neděli ještě těžší než ve čtvrtek, a to jsem očekávala opak. Nechtělo se mi vůbec odjíždět, protože to byl opravdu neskutečný relax a vypadnutí z reality, ale i pěkné věci někdy končí.
Konec pohody mi začal na zastávce, kam mě Zůza doprovázela. Vše vypadalo krásně, počasí, vlak bez zpoždění. Ideál.
Sednout do vlaku, zamávat a jedem směr Morava. Hurá!
Omyl.
Ujeli jsme asi 25 kilometrů a v Doksech přišel průvodčí, že musíme počkat, protože je před námi rozbitý nějaký vlak. V hlavě mi běžely písničky a nedávala jsem tomu větší důraz. Ovšem za pět minut bylo vše jinak. Průvodčí přišel znovu, ovšem s mnohem výživnější informací. Je před námi rozbitá výhybka a nikdo neví kdy pojedeme. Prosím?!
Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že v Kolíně mám možnost jet dalším vlakem, nedělala jsem si z toho první hodinu čekání hlavu. Komunikovala jsem se Zůzou, která zjistila, že vlak by se měl asi za půl hodiny rozjet. V pohodě. Pořád ten další vlak stíhám.
V momentě, kdy jsme čekali DVĚ HODINY na stejném místě jsem již měla společnost. A to Zůzinu maminku, která si pro mě přijela. Po promyšlení všech možností a cest jsem se rozhodla, že tuto noc strávím radši ještě v Lípě. Vzhledem k tomu, že bych nerada nocovala někde na nádražích, připadalo mi to jako nejlepší řešení. Budiž vyřešeno. Věřte mi, že jsem z této cesty byla rozpálená do běla, neboť argumentace proč to trvá tak dlouho byla taková, že je neděle a špatně se shání lidi, kteří by to udělali. Ehm....neměla jsem na to slov.
V momentě, kdy jsem opět překročila práh Zůzina bytu se mi dokonce z toho štěstí, že mám kde být zaleskly oči. Byl to neskutečný stres.
A víte co je na takové věci nejlepší? Dát si dobrou večeři, víno a samozřejmě pustit si pohádku.
Pondělní ráno jsem už opravdu odjela směrem domů. To, že mě na cestě čekaly ještě překvapení popřít nemůžu. Ovšem tyto překvapení byly již příjemné. A kupodivu jsem jela celou cestu bez zpoždění.
Náhodička?
Můj kufr byl v neděli ještě těžší než ve čtvrtek, a to jsem očekávala opak. Nechtělo se mi vůbec odjíždět, protože to byl opravdu neskutečný relax a vypadnutí z reality, ale i pěkné věci někdy končí.
Konec pohody mi začal na zastávce, kam mě Zůza doprovázela. Vše vypadalo krásně, počasí, vlak bez zpoždění. Ideál.
Sednout do vlaku, zamávat a jedem směr Morava. Hurá!
Omyl.
Ujeli jsme asi 25 kilometrů a v Doksech přišel průvodčí, že musíme počkat, protože je před námi rozbitý nějaký vlak. V hlavě mi běžely písničky a nedávala jsem tomu větší důraz. Ovšem za pět minut bylo vše jinak. Průvodčí přišel znovu, ovšem s mnohem výživnější informací. Je před námi rozbitá výhybka a nikdo neví kdy pojedeme. Prosím?!
Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že v Kolíně mám možnost jet dalším vlakem, nedělala jsem si z toho první hodinu čekání hlavu. Komunikovala jsem se Zůzou, která zjistila, že vlak by se měl asi za půl hodiny rozjet. V pohodě. Pořád ten další vlak stíhám.
V momentě, kdy jsme čekali DVĚ HODINY na stejném místě jsem již měla společnost. A to Zůzinu maminku, která si pro mě přijela. Po promyšlení všech možností a cest jsem se rozhodla, že tuto noc strávím radši ještě v Lípě. Vzhledem k tomu, že bych nerada nocovala někde na nádražích, připadalo mi to jako nejlepší řešení. Budiž vyřešeno. Věřte mi, že jsem z této cesty byla rozpálená do běla, neboť argumentace proč to trvá tak dlouho byla taková, že je neděle a špatně se shání lidi, kteří by to udělali. Ehm....neměla jsem na to slov.
V momentě, kdy jsem opět překročila práh Zůzina bytu se mi dokonce z toho štěstí, že mám kde být zaleskly oči. Byl to neskutečný stres.
A víte co je na takové věci nejlepší? Dát si dobrou večeři, víno a samozřejmě pustit si pohádku.
Pondělní ráno jsem už opravdu odjela směrem domů. To, že mě na cestě čekaly ještě překvapení popřít nemůžu. Ovšem tyto překvapení byly již příjemné. A kupodivu jsem jela celou cestu bez zpoždění.
Náhodička?
Komentáře
Okomentovat