Severní Čechy - Den první
Vážení a milí,
nevěřila bych, že můj první článek na téma mého cestovního výletu na sever Čech vznikne ještě zde, přímo v České Lípě. Nebylo to v plánu, ale stalo se. Jak to bylo se dočtete v posledním článku na téma tohoto cestování. Nuže, těšte se!
Den první - Čtvrtek
Brzké vstávání, rychlé dobalení věcí a můžeme vyrazit. Odjezd ještě za tmy? Není se čemu divit. Čeká mě cesta dlouhá skoro 5 hodin. A kam že to vlastně jedu? Na sever. Ne, Aljaška to není. Jen Česká Lípa, nicméně z jižní Moravy je to pěkný kousek cesty. Ještě poslední otázka, co tam? Jedu na prodloužený víkend za kamarádkou Zůzou, ale o ní zase někdy příště.
V Zaječí nasednu do vlaku a vidím před sebou ideální plán cesty. O tom, že to tak ideální asi nebude, mě přesvědčí již tato, pro mne běžná cesta, kdy náš vlak nabere jisté zpoždění. Jedná se sice jen o 10 minut, nicméně právě 12 minut mám v Brně na přestup. Vážně jsem si myslela, že přijedeme včas? No, jsem prostě idealista.
Překvapení ve formě kusé koleje je ještě lepší. Lidí přede mnou jsou mraky a můj kufr, světe div se! je těžký, jako bych tam táhla mrtvolu. Znamená to tedy jedno, na běh opravdu nemám. Za dvě minuty mi pojede "écéčko" a to na nic čekat nebude. Cože?! je 7:38, kdy má odjíždět vlak a já jsem ještě nevlezla ani do podchodu?! Paráda! Nečekala jsem, že mě při pohledu na informační tabuli uklidní, že právě mé "écéčko" má 5 minut zpoždění. Spokojenost.
Čeká mě teď něco kolem dvou hodin cesty do Kolína a pak další dvě do Lípy. Ideální čas na pohodičku ve vlaku a seriál. Znáte takové to mravenčení, kdy se moc těšíte, ale nevíte vlastně na co? Ano, právě teď jsem to prožívala. Věděla jsem, že se těším na Zůzu a na sever a na hory, prostě na všechno, ale nevěděla jsem pořádně, co mě vlastně čeká. Nejlepší pocit, jen co je pravda.
Vlak sviští dále směr Kolín, ovšem já zjišťuji, že mu to časově opět nějak nevychází. Jak je to možné?! Každou minutu teď kontroluji aktuální čas a čas odjezdu rychlíku z Kolína. To prostě nestíhám. Nevím na kterou kolej jít.
V Kolíně jsme přesně v čase, kdy má můj rychlík odjíždět. A on čeká! Věřte mi nebo ne, ale věděla jsem jasně, že teď už mi bude skvěle. Nutilo se mě to stále usmívat. A opravdu nevím, proč se na mě ten pán ve vlaku tak divně díval. Já jsem se jen smála jak měsíček na hnoji, no! Bylo to štěstí, že jsem vše stihla tak, jak jsem potřebovala.
Moment, bylo by to moc ideální. Vlak se sice rozjel, ale do stejného směru, odkud jsem právě přijela. Jako really?! Při kontrole jízdenky však průvodčí nic nenamítal. Asi jsem teda sedla do správného vlaku.
V České Lípě na mě už čekala Zůza a pozor s transparentem, ohlašujícím mé jméno. Ona je prostě boží! O tom vám budu jednou ráda vyprávět.
Odpoledne jsme se šly projít na krásnou stezku zvanou Peklo. Bylo tam opravdu pekelně krásně. A byla to taky pekelně dlouhá cesta - celých 10 km.
Večer jsme nemohly zakončit jinak, než skleničkou (sedmičkou :D ) dobrého moravského vína.
A jak to bylo dál?
Nuže, počtete si zítra.
nevěřila bych, že můj první článek na téma mého cestovního výletu na sever Čech vznikne ještě zde, přímo v České Lípě. Nebylo to v plánu, ale stalo se. Jak to bylo se dočtete v posledním článku na téma tohoto cestování. Nuže, těšte se!
Den první - Čtvrtek
Brzké vstávání, rychlé dobalení věcí a můžeme vyrazit. Odjezd ještě za tmy? Není se čemu divit. Čeká mě cesta dlouhá skoro 5 hodin. A kam že to vlastně jedu? Na sever. Ne, Aljaška to není. Jen Česká Lípa, nicméně z jižní Moravy je to pěkný kousek cesty. Ještě poslední otázka, co tam? Jedu na prodloužený víkend za kamarádkou Zůzou, ale o ní zase někdy příště.
V Zaječí nasednu do vlaku a vidím před sebou ideální plán cesty. O tom, že to tak ideální asi nebude, mě přesvědčí již tato, pro mne běžná cesta, kdy náš vlak nabere jisté zpoždění. Jedná se sice jen o 10 minut, nicméně právě 12 minut mám v Brně na přestup. Vážně jsem si myslela, že přijedeme včas? No, jsem prostě idealista.
Překvapení ve formě kusé koleje je ještě lepší. Lidí přede mnou jsou mraky a můj kufr, světe div se! je těžký, jako bych tam táhla mrtvolu. Znamená to tedy jedno, na běh opravdu nemám. Za dvě minuty mi pojede "écéčko" a to na nic čekat nebude. Cože?! je 7:38, kdy má odjíždět vlak a já jsem ještě nevlezla ani do podchodu?! Paráda! Nečekala jsem, že mě při pohledu na informační tabuli uklidní, že právě mé "écéčko" má 5 minut zpoždění. Spokojenost.
Čeká mě teď něco kolem dvou hodin cesty do Kolína a pak další dvě do Lípy. Ideální čas na pohodičku ve vlaku a seriál. Znáte takové to mravenčení, kdy se moc těšíte, ale nevíte vlastně na co? Ano, právě teď jsem to prožívala. Věděla jsem, že se těším na Zůzu a na sever a na hory, prostě na všechno, ale nevěděla jsem pořádně, co mě vlastně čeká. Nejlepší pocit, jen co je pravda.
Vlak sviští dále směr Kolín, ovšem já zjišťuji, že mu to časově opět nějak nevychází. Jak je to možné?! Každou minutu teď kontroluji aktuální čas a čas odjezdu rychlíku z Kolína. To prostě nestíhám. Nevím na kterou kolej jít.
V Kolíně jsme přesně v čase, kdy má můj rychlík odjíždět. A on čeká! Věřte mi nebo ne, ale věděla jsem jasně, že teď už mi bude skvěle. Nutilo se mě to stále usmívat. A opravdu nevím, proč se na mě ten pán ve vlaku tak divně díval. Já jsem se jen smála jak měsíček na hnoji, no! Bylo to štěstí, že jsem vše stihla tak, jak jsem potřebovala.
Moment, bylo by to moc ideální. Vlak se sice rozjel, ale do stejného směru, odkud jsem právě přijela. Jako really?! Při kontrole jízdenky však průvodčí nic nenamítal. Asi jsem teda sedla do správného vlaku.
V České Lípě na mě už čekala Zůza a pozor s transparentem, ohlašujícím mé jméno. Ona je prostě boží! O tom vám budu jednou ráda vyprávět.
Odpoledne jsme se šly projít na krásnou stezku zvanou Peklo. Bylo tam opravdu pekelně krásně. A byla to taky pekelně dlouhá cesta - celých 10 km.
Večer jsme nemohly zakončit jinak, než skleničkou (sedmičkou :D ) dobrého moravského vína.
A jak to bylo dál?
Nuže, počtete si zítra.
Komentáře
Okomentovat