Severní Čechy - Den druhý
Páteční ráno bylo poněkud mléčné. Jo, venku byla mlha a nevypadalo to na žádné pěkné počasí. Měly jsme v plánu jet do Liberecké ZOO. Plán se opravdu stával skutečností. Ani toto typické podzimní počasí nás neodradilo od toho, abychom jely směr Liberec.
Zůza mě již asi týden lákala, že v ZOO bývá krmení lachtanů a věřte nebo ne, byly jsme na to natěšené obě. A to jako malé děti!
Avšak, byla by to nudná cesta, kdybychom nejely vlakem. Respektive to vypadalo, že ani nepojedeme. Proč?
Vyšly jsme z bytu včas, dokonce s rezervou, takže jsme mohly jít vycházkovou chůzí. Abych pravdu řekla, bylo to moc příjemné. Nicméně na vlak jsme pár minut čekaly. Po zjištění, že už by tam měl dávno být, jsme začaly mírně propadat panice, kde teda je..?!
Milí zlatí, v době internetu by jeden očekával, že by události, jako třeba výluka mohly být i na tom internetu napsané. České dráhy mají asi jiný dojem.
V tomto momentě mi Zůza oznámila, že nám nezbývá nic jiného, než běžet na nádraží. Věřte nebo ne, nechtěla jsem vědět, jak je tato cesta dlouhá. Díky všemožným zkratkám jsme běžnou "dvacetiminutovou" cestu stihly za celých 11 minut. Ano, dámy a pánové, Usain Bolt by na nás byl pyšný!
Prostě jsme ten vlak stihly a to bylo to hlavní. Sice jsme popadaly dech skoro ještě hodinu, ale podstatné bylo splněno. Seděly jsme ve vlaku a řítily jsme se směr Liberec.
Netušila jsem, že může být na horách tak proměnlivé počasí. Přejely jsme jen jeden hřeben a vykouklo na nás sluníčko. Podzimně zbarvené stromy nabraly ještě krásnějších barev a já na to hleděla, jako bych byla v pohádce.
V Liberci jsme si to namířily směrem k ZOO hned po příjezdu. Přiznávám se, že takto nadšená jsem ze ZOO nebyla snad ani když jsem byla malá. Nutností bylo si každé zvíře vyfotit, případně si udělat "selfie" nás dvou krasavic. Shodly jsme se, že pavilon plazů můžeme s klidem vynechat, ale že musíme na 100% stihnout lachtany.
Vážení, opravdu jsme nečekaly, že přijdeme k bazénku a lachtani nikde. Prostě tam nebyli. Prostě ne. Ani pětileté dítě není tak zklamané, jako jsme byly my dvě. A že už nám pět bylo dávno. Lachtani, zvíře, na které jsme se těšily jak na Vánoce. Achjo!
Prošly jsme tedy zbytek ZOO a ještě celý den jsme před všemi musely smutnit, že jsme ty krasavce neviděly.
Jako bonus jsme si pak daly v Liberci truné po "sekáčích" a nakonec jsme se stavily pro zákusky do cukrárny. Jedla jsem svou první rakvičku. Jsem ráda, že už to mám za sebou. Proč? Šlehačku jsem měla na nose, tváři, bradě,.... Jednoduše všude. Ale byla dobrá!
A náš večer??? Po příjezdu zpět do mlhy jsme šly splnit svou občanskou povinnost - volit.
Večeře byla při svíčkách, s francouzskou hudbou a vínem. Prostě romantika!!!
Ovšem spát jsem šla již ve čtvrt na deset.
Zůza mě již asi týden lákala, že v ZOO bývá krmení lachtanů a věřte nebo ne, byly jsme na to natěšené obě. A to jako malé děti!
Avšak, byla by to nudná cesta, kdybychom nejely vlakem. Respektive to vypadalo, že ani nepojedeme. Proč?
Vyšly jsme z bytu včas, dokonce s rezervou, takže jsme mohly jít vycházkovou chůzí. Abych pravdu řekla, bylo to moc příjemné. Nicméně na vlak jsme pár minut čekaly. Po zjištění, že už by tam měl dávno být, jsme začaly mírně propadat panice, kde teda je..?!
Milí zlatí, v době internetu by jeden očekával, že by události, jako třeba výluka mohly být i na tom internetu napsané. České dráhy mají asi jiný dojem.
V tomto momentě mi Zůza oznámila, že nám nezbývá nic jiného, než běžet na nádraží. Věřte nebo ne, nechtěla jsem vědět, jak je tato cesta dlouhá. Díky všemožným zkratkám jsme běžnou "dvacetiminutovou" cestu stihly za celých 11 minut. Ano, dámy a pánové, Usain Bolt by na nás byl pyšný!
Prostě jsme ten vlak stihly a to bylo to hlavní. Sice jsme popadaly dech skoro ještě hodinu, ale podstatné bylo splněno. Seděly jsme ve vlaku a řítily jsme se směr Liberec.
Netušila jsem, že může být na horách tak proměnlivé počasí. Přejely jsme jen jeden hřeben a vykouklo na nás sluníčko. Podzimně zbarvené stromy nabraly ještě krásnějších barev a já na to hleděla, jako bych byla v pohádce.
V Liberci jsme si to namířily směrem k ZOO hned po příjezdu. Přiznávám se, že takto nadšená jsem ze ZOO nebyla snad ani když jsem byla malá. Nutností bylo si každé zvíře vyfotit, případně si udělat "selfie" nás dvou krasavic. Shodly jsme se, že pavilon plazů můžeme s klidem vynechat, ale že musíme na 100% stihnout lachtany.
Vážení, opravdu jsme nečekaly, že přijdeme k bazénku a lachtani nikde. Prostě tam nebyli. Prostě ne. Ani pětileté dítě není tak zklamané, jako jsme byly my dvě. A že už nám pět bylo dávno. Lachtani, zvíře, na které jsme se těšily jak na Vánoce. Achjo!
Prošly jsme tedy zbytek ZOO a ještě celý den jsme před všemi musely smutnit, že jsme ty krasavce neviděly.
Jako bonus jsme si pak daly v Liberci truné po "sekáčích" a nakonec jsme se stavily pro zákusky do cukrárny. Jedla jsem svou první rakvičku. Jsem ráda, že už to mám za sebou. Proč? Šlehačku jsem měla na nose, tváři, bradě,.... Jednoduše všude. Ale byla dobrá!
A náš večer??? Po příjezdu zpět do mlhy jsme šly splnit svou občanskou povinnost - volit.
Večeře byla při svíčkách, s francouzskou hudbou a vínem. Prostě romantika!!!
Ovšem spát jsem šla již ve čtvrt na deset.
Zavíraly se mi oči jen při pití vína.
Komentáře
Okomentovat