Vážně tam musím??
Září.
Měsíc, kdy začíná podzim, ale hlavně škola. A to znamená období stresu. Zkrátka a dobře, nikdo se na to moc netěší.
Škola, zima, škola, zima ve škole....
Takové to "nej" je ale v září první školní den. Pro školáčky první zářijové dny a pro nás, staré školní pardy v půlce září, ne-li později. No jo, to jsou ty zasloužené, o pár týdnů delší prázdniny. Já osobně jsem se do té školy těšila. Rozvrh až odpoledne, člověk se do té školy může krásně vyspat.
Jo tak ten byl dobrej! To jsem si zase naivně myslela, že se probudím třeba v osm, až mi bude zvonit budík? Cha! Šestá hodina to jistí. Venku tma jak v pytli a moje oči, jak dvě baterky. Asi po čtvrt hodině zírání do prázdna jsem naštěstí upadla do bezvědomí, zvaného spánek. Pak se ovšem probudíte šokem, v momentě, když zvoní budík jak o život.
Pohoda, je něco málo po osmé, stíhám. Na to, že mi jede vlak ve třičtvrtě na jedenáct, mám času až dost. Tak tento byl taky dobrej.
Vzhledem k rozkopané cestě, vedoucí k vlakové zastávce, jsem se rozhodla jít jinou cestou.
Hezkou. Dlážděnou. O pár metrů dál. To znamená vyjít o 10 minut dřív. Pořád to vypadá jako "času dost"? Dvě minuty před plánovaným odchodem z domu začínám lítat po baráku jak naspeedovaná fretka.
Kapesníky. Peněženka. Mobil!!! Klíče?! V zámku. Mrknu z okna, co počasí. Jasně, právě dopršelo -> deštník! Nějakej mam. Podotýkám nějakej. S tím, že v momentě otevření se otevře na druhou stranu, jsem fakt nepočítala. Prostě se převrátil, no. Můžu vyrazit.
Co myslíte, že je na chodníku, když právě dopršelo? Voda. Kaluže. Bahno. Není nad to, mít touto směsí zašvihané černé kalhoty, na kterých to rozhodně nepůjde vůbec vidět.
Fouknout musí samozřejmě pouze tehdy, když jdu pod stromem. Tadááá!!! Ano, právě jsem si dala pouliční sprchu. Osvěžující při těch 15°C. Tak fajn no, dneska na dojmy hrát asi moc nebudeme. Image ve stylu "právě jsem vylezla ze sprchy, kde bylo bahno" je vskutku k sežrání, no ne?
A když už jdete po tom krásném, vysněném chodníčku, nad kterým neexistuje žádná hrozba značky strom, vypadá to, jak já říkám "cajk".
Ovšem ten pták, co letěl nade mnou mi chtěl asi popřát trošku toho štěstí. Zbytek si prosím domyslete.
Prostě cesta k nezaplacení!
Měsíc, kdy začíná podzim, ale hlavně škola. A to znamená období stresu. Zkrátka a dobře, nikdo se na to moc netěší.
Škola, zima, škola, zima ve škole....
Takové to "nej" je ale v září první školní den. Pro školáčky první zářijové dny a pro nás, staré školní pardy v půlce září, ne-li později. No jo, to jsou ty zasloužené, o pár týdnů delší prázdniny. Já osobně jsem se do té školy těšila. Rozvrh až odpoledne, člověk se do té školy může krásně vyspat.
Jo tak ten byl dobrej! To jsem si zase naivně myslela, že se probudím třeba v osm, až mi bude zvonit budík? Cha! Šestá hodina to jistí. Venku tma jak v pytli a moje oči, jak dvě baterky. Asi po čtvrt hodině zírání do prázdna jsem naštěstí upadla do bezvědomí, zvaného spánek. Pak se ovšem probudíte šokem, v momentě, když zvoní budík jak o život.
Pohoda, je něco málo po osmé, stíhám. Na to, že mi jede vlak ve třičtvrtě na jedenáct, mám času až dost. Tak tento byl taky dobrej.
Vzhledem k rozkopané cestě, vedoucí k vlakové zastávce, jsem se rozhodla jít jinou cestou.
Hezkou. Dlážděnou. O pár metrů dál. To znamená vyjít o 10 minut dřív. Pořád to vypadá jako "času dost"? Dvě minuty před plánovaným odchodem z domu začínám lítat po baráku jak naspeedovaná fretka.
Kapesníky. Peněženka. Mobil!!! Klíče?! V zámku. Mrknu z okna, co počasí. Jasně, právě dopršelo -> deštník! Nějakej mam. Podotýkám nějakej. S tím, že v momentě otevření se otevře na druhou stranu, jsem fakt nepočítala. Prostě se převrátil, no. Můžu vyrazit.
Co myslíte, že je na chodníku, když právě dopršelo? Voda. Kaluže. Bahno. Není nad to, mít touto směsí zašvihané černé kalhoty, na kterých to rozhodně nepůjde vůbec vidět.
Fouknout musí samozřejmě pouze tehdy, když jdu pod stromem. Tadááá!!! Ano, právě jsem si dala pouliční sprchu. Osvěžující při těch 15°C. Tak fajn no, dneska na dojmy hrát asi moc nebudeme. Image ve stylu "právě jsem vylezla ze sprchy, kde bylo bahno" je vskutku k sežrání, no ne?
A když už jdete po tom krásném, vysněném chodníčku, nad kterým neexistuje žádná hrozba značky strom, vypadá to, jak já říkám "cajk".
Ovšem ten pták, co letěl nade mnou mi chtěl asi popřát trošku toho štěstí. Zbytek si prosím domyslete.
Prostě cesta k nezaplacení!
Komentáře
Okomentovat