Neuvěřitelné? Stalo se.
13. pátek. Kdo nevěří na pověry, ať zvedne ruku! Hledáte v kalendáři, kdy byl ten poslední? 13. ledna. Myslíte si, že budu psát o něm? Ne. Lidem, jako jsem já, se totiž může stát pátek 13. z absolutně normálního dne. Třeba z úterý 13. Ta třináctka za to asi může. A jak to vlastně bylo?
Vzhledem k tomu, že právě probíhá zkouškové, je probouzení se v půl šesté naprosto normální. Ok, nebaví mě to a nejsem vyspaná, ale to mou hlavu očividně nezajímá. Po vyhrabání se z postele (v osm hodin..) nastává půlhodinka, kdy by mi nikdo neměl zkřížit cestu. Já vám to opravdu nedoporučuji. Kdo má silné nervy, běžte do toho.
Ovšem teď nastává zásadní zlom. Uvařit si čaj. Jo, to není zas tak těžké. ALE! Nikdy si ho nesolte! Zaprvý je to hnus a zadruhý je to hnus! Nechápu to, prostě tam tak stojím a dívám se na prázdnou lžičku od soli, kterou jsem si právě nasypala do čaje. Ach nebe!! Nikdy se to nepokoušejte pít! Je to hnus a... dál už to znáte.
V momentě, kdy si uvaříte druhý čaj si řeknete, že bude vše v pořádku. Jak naivní! Psát si s někým ohledně jeho a vašich zvládnutých zkoušek je nebezpečné. Můžete totiž s klidem říct, že vás čeká něco, co už máte úspěšně za sebou, ale že se na to strašně netěšíte. Na druhém konci jsou z vás asi mírně mimo. Chápavost?
Dobře, vlasy jsem si kulmou nespálila, oči řasenkou nevypíchla, tvářenka je maličko "marfušoidní", ale to se stejně rozteče, než budu na místě. Drahé dívky, nedávejte si v létě na obličej makeup. Nebo si ho dejte, ale nedávejte si sluneční brýle. V momentě, kdy je totiž sundáte, máte na nose dvě tečky. Ok, dva fleky, které jsou červené a kolem nich máte úžasně zapudrovaný makeup. Nemáte šanci to prostě rozmazat. Prostě to nejde.
Při nákupu jízdenky to taky nebude asi zcela v pořádku. Jasně, můžete si koupit studentskou, ale k tomu se doporučuje mít taky !!U SEBE!! studentskou průkazku. Jistě, že je doma! Takže na druhý pokus si jdete koupit jinou.
Kupodivu neměl vlak zpoždění, nevykolejil, ani žádná podobná katastrofa nenastala. Jaký zázrak. Není však dni konec.
Ve škole test napíšete. Nad svým pocitem z jeho výsledku nepřemýšlíte, protože máte strach, aby se náhodou ještě něco nestalo.
Fouká. Mám krátké šaty. Tadá! Tak jste všichni viděli co mám i pod nimi. Toto by se nestalo, kdybych jela šalinou. Věřte mi, že na to jsem neměla odvahu. Teď si ještě představte Marylin Monroe ovšem v mém podání a nad schody do podchodu, po kterých jde proti vám asi 50 lidí. Tak jsme se pokochali a můžeme pokračovat.
Odměna za takový den?
Moje vize: Koupím s boty.
Realita: Nekoupím si boty.
Ve Vaňkovce prostě nejsou! Přítel však při pohledu na mě zavelí, že bereme auto a jedeme pro ně prostě do Olympie, protože je potřebuju. A to tak, že nutně.
Mám boty. Jsou úžasné, ale o tom zase příště.
Mám nohy plné puchýřů.
Sedím v divadle a vyhlížím představení. Jsme tu první. Doufám, že neusnu.
Ne, dnes opravdu neusnu.
Bylo to psycho. Bylo to drama.
A teď vlastně nevím, jestli myslím představení nebo celý den.
Vzhledem k tomu, že právě probíhá zkouškové, je probouzení se v půl šesté naprosto normální. Ok, nebaví mě to a nejsem vyspaná, ale to mou hlavu očividně nezajímá. Po vyhrabání se z postele (v osm hodin..) nastává půlhodinka, kdy by mi nikdo neměl zkřížit cestu. Já vám to opravdu nedoporučuji. Kdo má silné nervy, běžte do toho.
Ovšem teď nastává zásadní zlom. Uvařit si čaj. Jo, to není zas tak těžké. ALE! Nikdy si ho nesolte! Zaprvý je to hnus a zadruhý je to hnus! Nechápu to, prostě tam tak stojím a dívám se na prázdnou lžičku od soli, kterou jsem si právě nasypala do čaje. Ach nebe!! Nikdy se to nepokoušejte pít! Je to hnus a... dál už to znáte.
V momentě, kdy si uvaříte druhý čaj si řeknete, že bude vše v pořádku. Jak naivní! Psát si s někým ohledně jeho a vašich zvládnutých zkoušek je nebezpečné. Můžete totiž s klidem říct, že vás čeká něco, co už máte úspěšně za sebou, ale že se na to strašně netěšíte. Na druhém konci jsou z vás asi mírně mimo. Chápavost?
Dobře, vlasy jsem si kulmou nespálila, oči řasenkou nevypíchla, tvářenka je maličko "marfušoidní", ale to se stejně rozteče, než budu na místě. Drahé dívky, nedávejte si v létě na obličej makeup. Nebo si ho dejte, ale nedávejte si sluneční brýle. V momentě, kdy je totiž sundáte, máte na nose dvě tečky. Ok, dva fleky, které jsou červené a kolem nich máte úžasně zapudrovaný makeup. Nemáte šanci to prostě rozmazat. Prostě to nejde.
Při nákupu jízdenky to taky nebude asi zcela v pořádku. Jasně, můžete si koupit studentskou, ale k tomu se doporučuje mít taky !!U SEBE!! studentskou průkazku. Jistě, že je doma! Takže na druhý pokus si jdete koupit jinou.
Kupodivu neměl vlak zpoždění, nevykolejil, ani žádná podobná katastrofa nenastala. Jaký zázrak. Není však dni konec.
Ve škole test napíšete. Nad svým pocitem z jeho výsledku nepřemýšlíte, protože máte strach, aby se náhodou ještě něco nestalo.
Fouká. Mám krátké šaty. Tadá! Tak jste všichni viděli co mám i pod nimi. Toto by se nestalo, kdybych jela šalinou. Věřte mi, že na to jsem neměla odvahu. Teď si ještě představte Marylin Monroe ovšem v mém podání a nad schody do podchodu, po kterých jde proti vám asi 50 lidí. Tak jsme se pokochali a můžeme pokračovat.
Odměna za takový den?
Moje vize: Koupím s boty.
Realita: Nekoupím si boty.
Ve Vaňkovce prostě nejsou! Přítel však při pohledu na mě zavelí, že bereme auto a jedeme pro ně prostě do Olympie, protože je potřebuju. A to tak, že nutně.
Mám boty. Jsou úžasné, ale o tom zase příště.
Mám nohy plné puchýřů.
Sedím v divadle a vyhlížím představení. Jsme tu první. Doufám, že neusnu.
Ne, dnes opravdu neusnu.
Bylo to psycho. Bylo to drama.
A teď vlastně nevím, jestli myslím představení nebo celý den.
Komentáře
Okomentovat