Chtěla se stát hvězdou
Tentokrát se vrátíme trošku do historie. Historie stará 2 roky. Bylo to přesně 23. 5. 2015. Chtěla jsem se stát hvězdou. Konkrétně super hvězdou. No dobře, chtěla jsem být Superstar.
Jak na to přišlo? Stalo se vám někdy, že jste zkusili něco, co by vás ani ve snu nenapadlo? Přesně tak to všechno proběhlo.
Přihláška, podaná asi týden před konáním castingu. Žádné dlouhé rozhodování a přemýšlení, Jednoduše skok po hlavě. Pak už stačilo jen vybrat písničky.
Vážení, naučit se tři písničky za týden nazpaměť. V pohodě. Aby to nějak znělo. V pohodě. Domluvit si psychickou a možná i fyzickou podporu. V pohodě. Vše se tváří zcela jednoduše. Ano, je to tak jednoduché.
Přišel den D. Vstát v sedm, jet do Brna brzo a mít časovou rezervu. Pokud jste si mysleli, že to proběhne opravdu takto hladce, jste na omylu. V momentě, kdy jsem nasedla na vlak do Zaječí mi přišla od kamarádky z Břeclavi zpráva, že vlak má momentálně 30 minut zpoždění. Nádhera!! Nevadí, to zvládnem. Ovšem když zpoždění v Zaječí naskočí na 50 a později na 60 minut máte pocit, že se vám asi něco stane. Infarkt třeba.
Pokud počáteční šoky přežijete, je to opravdu úspěch. Když nasednete na vlak, který je mezistátní, který v té nosní dírce Zaječí běžně ani nezastavuje a konečně se dostanete do Brna, jste uvedeni celkem do klidu. Dostavit se na místo konání castingu je v pohodě, hledání cesty jsem totiž pro jistotu svěřila své drahé podpoře. Chtěla jsem tam trefit. Ona mi to zaručila. Nicméně místo konání nemůžete minout. Kolem se kupí hromada lidí. Mezi nimi nemám šanci. Vzdávat to ještě před vstupem asi nebude nejlepší taktika.
Při proniknutí do oné budovy hrůzy je třeba se zaregistrovat. Občanku?! No, pěkně děkuju!! Dostanete asi milion dotazníků, které jsou potřeba vyplnit. Otázky typu, jak to vypadá u vás doma..? Jo, dneska je uklizeno. Odevzdat. Vyfotit. Nalepit číslo. Hurá do akce.
Nikoliv, nyní vás čeká nekonečné čekání, o kterém nikdo neví, jak bude dlouho trvat. Systém funguje tak, že se vybírají určitá čísla z té obrovské masy lidí. Na řadu jsem se dostala asi po hodině a půl čekání.
Pak to byl docela fofr. Zazpívat. Hm hm hm. Porota byla vskutku skromná. Zpívat umíte, ale na tuto soutěž to nestačí. Dík!
Odcházela jsem napůl zklamaná, napůl šťastná. Nebyl to můj životní sen. Byl to jen skok po hlavě.
Ovšem kafíčko a dortíček jsme si zasloužily.
Jak na to přišlo? Stalo se vám někdy, že jste zkusili něco, co by vás ani ve snu nenapadlo? Přesně tak to všechno proběhlo.
Přihláška, podaná asi týden před konáním castingu. Žádné dlouhé rozhodování a přemýšlení, Jednoduše skok po hlavě. Pak už stačilo jen vybrat písničky.
Vážení, naučit se tři písničky za týden nazpaměť. V pohodě. Aby to nějak znělo. V pohodě. Domluvit si psychickou a možná i fyzickou podporu. V pohodě. Vše se tváří zcela jednoduše. Ano, je to tak jednoduché.
Přišel den D. Vstát v sedm, jet do Brna brzo a mít časovou rezervu. Pokud jste si mysleli, že to proběhne opravdu takto hladce, jste na omylu. V momentě, kdy jsem nasedla na vlak do Zaječí mi přišla od kamarádky z Břeclavi zpráva, že vlak má momentálně 30 minut zpoždění. Nádhera!! Nevadí, to zvládnem. Ovšem když zpoždění v Zaječí naskočí na 50 a později na 60 minut máte pocit, že se vám asi něco stane. Infarkt třeba.
Pokud počáteční šoky přežijete, je to opravdu úspěch. Když nasednete na vlak, který je mezistátní, který v té nosní dírce Zaječí běžně ani nezastavuje a konečně se dostanete do Brna, jste uvedeni celkem do klidu. Dostavit se na místo konání castingu je v pohodě, hledání cesty jsem totiž pro jistotu svěřila své drahé podpoře. Chtěla jsem tam trefit. Ona mi to zaručila. Nicméně místo konání nemůžete minout. Kolem se kupí hromada lidí. Mezi nimi nemám šanci. Vzdávat to ještě před vstupem asi nebude nejlepší taktika.
Při proniknutí do oné budovy hrůzy je třeba se zaregistrovat. Občanku?! No, pěkně děkuju!! Dostanete asi milion dotazníků, které jsou potřeba vyplnit. Otázky typu, jak to vypadá u vás doma..? Jo, dneska je uklizeno. Odevzdat. Vyfotit. Nalepit číslo. Hurá do akce.
Nikoliv, nyní vás čeká nekonečné čekání, o kterém nikdo neví, jak bude dlouho trvat. Systém funguje tak, že se vybírají určitá čísla z té obrovské masy lidí. Na řadu jsem se dostala asi po hodině a půl čekání.
Pak to byl docela fofr. Zazpívat. Hm hm hm. Porota byla vskutku skromná. Zpívat umíte, ale na tuto soutěž to nestačí. Dík!
Odcházela jsem napůl zklamaná, napůl šťastná. Nebyl to můj životní sen. Byl to jen skok po hlavě.
Ovšem kafíčko a dortíček jsme si zasloužily.
Komentáře
Okomentovat