Zebří zadky

Poslední víkend prázdnin. Ne, nebyly to prázdniny, ale 10 dní volna. Poslední dny zaslouženého volna po dvou měsících zkoušek. 

Ideální stav = zahrabat se do postele a nevystrkovat ani nos. Nechat si přinést snídani, dobře, oběd do postele. Prostě si to volno užít spánkem, lenošením, no známe to všichni. Takové to domácí flákání. Ovšem lidi jako já, si na takový víkend vymyslí nějakou činnost. Dobře, ona to zas taková činnost nebyla. Bylo to spíš takové domácí flákání ovšem! mimo domov.

Je to tak, že si člověk jede asi 140 km, aby se tedy mohl pouze a jenom flákat. Absurdní. Ne! Normální přece! V každém případě se takhle při cestě stavíte v zoo. To je teprve zážitek!

Jako třeba žirafa jo. To je takový to zvíře, který kdyby mě koplo, tak se trefí tak do obličeje, protože jinde by prokopla leda vzduch. No, její problém, pochopitelně. Nemá být tak vysoká, že. 

Nebo třeba taková surikata. To by jeden nevěřil, jak se na takové maličké zvířátko dá dlouho dívat. Respektive na takových 6 kousků. Jsou prostě ultraroztomiloučké. Jo, občas si vymýšlím nová slova. A baví mě to. 

Nebo pak jdete za takovýma těma koníkama, kteří mají proužky. Jo přechod. Dobře, dělám si srandu. Zebřičky přece. Nicméně, jediný co vám tak ukážou, jsou jejich zadky. To je prostě trapas. Pro ně pochopitelně. Mohly tu mít lepší fotku. Třeba jako krásná žirafa. Jejich chyba.

Nicméně prostě zážitek na sto let. Zoo je prostě docela kouzelný místo, kde se tak nějak trošku vracím do svých mladých, ne mladá jsem pořád. Do dětských let. Je to děsně fajn. 

Takže všichni povinně tento rok do zoo.