A zase to začalo

Víte jaký je to pocit, když přijde první pondělí nového semestru?

Je to jak ledová sprcha. Nebo jako když stojíte ve dveřích a někdo vám je přibouchne opravdu těsně před nosem. Jo, bolí to! A jo, je to ta nejnepříjemnější věc na světě.

Nejhorší jsou pak takové ty vzpomínky, jo před týdnem jsem měla půlnoc a teď? Sedím na hodině matiky a jediný co fakt vím, že vůbec nic nevím.

Prostě spadnete do takové velké černé díry a nemůžete najít to jasné světlo, které vás z ní vytáhne, protože je nesmírně daleko. Ani nejmenší paprsek nevidíte.

V každém případě, na prvním týdnu semestru nemůžete hledat jen ty negativní věci, že. Fajn, ráda bych si vzpomněla aspoň na jedinou, která je tak pozitivní, že se o ní dá napsat půl článku. Jsem to ale vtipná!

Po prvním dni máte opravdu pocit, že je to nekončící vězení nebo lépe řečeno ústav, ze kterého se nedá nijak dostat. Napůl volné pondělí vás však mělo nechat zcela v klidu. Proč? Ono pak přichází úterý a středa. To jsou asi nejlepší dny týdnu.

Ironie, přátelé!

Jak jinak.

Prostě se z bytu dostanete asi v osm ráno a vracíte se tam...chvíle napětí...! Tadááá večer! Jako on už to teď není až takový večer, jaký to býval, ale jednoduše se vracíte buď za tmy nebo minimálně při nádherném šeru. Krásné, což?

V každém případě pak nejste schopní ani myslet, ani mluvit, ani nic. Když něco dokážete, tak jíst. A to já bych dokázala i kdyby byl konec světa. Nicméně jediné, co v ten moment zvládnete je nachystat si večeři a pak se vypnout.

Vypnout se. Pustit si film, který nevnímáte nebo v horším případě dělat něco do školy na druhý den. To už je jen takový úsporný režim, kdy seberete poslední síly před úplným vybitím. Ovšem to vypnutí se. To je ta nejkrásnější věc, která mě na těch dnech baví. Takže jsem přece jen našla nějakou krásnou pozitivní věc!

Pak už jen stačí, dát se na nabíječku do postele a nechat se překvapit, s kolika procenty energie se ráno probudíte.