Jídlo není!
Dny ve zkouškovém, kdy má člověk volno jsou opravdu k nezaplacení. Sice vás ještě nějaké zkoušky čekají, ale momentálně je ta vidina dál než za 3 dny, což je úžasné. Takže ten týden volna můžete napůl prožít flákáním a napůl učením. To už sice není zas tak lákavé, ale volno tam je!
Víte, jak takové dny vypadají? Probudíte se ne v osm, ani v sedm, ale ideálně kolem půl sedmé. Usnout byste sice moc chtěli, protože dnes nic nemusíte, ale myslíte si že to jde? Ne! Oči jsou otevřené a vy přemýšlíte, za co to zase je...
Pak přichází na řadu takové to domácí flákání. To vypadá tak, že jste půl dne zalezlí ve vyhřáté posteli, díváte se jak venku sněží a představa jít ven,,,ne, ta neexistuje. Z postele mě nikdo nedostane! Během dopoledne se třeba z té postele vyhrabete, ale jen proto, že máte fakt veliký hlad. Ono slovo veliký není správnou definicí. Spíš ukrutně obrovský. Kdo mě zná, ví, že se se mnou v situaci "ukrutně obrovského hladu" nemá smysl bavit. Kdo mě nezná, někdy to zkuste. Zážitek zaručen.
Jídlo není. Nastává 3. světová. Konec světa! Co budeme dělat??! Stačí si představit apokalypsu nebo konec světa. Jak kdo chce. Až si uvědomím, že nemám co jíst, dopadne to tou nejlepší klasikou. Budou těstoviny. A k nim kečup. Ano, sice jsem to pojídala poslední semestr, ale to nevadí! Pestrá strava? Barevný to je.
Odpoledne pak přichází dilema. Co mám dělat? Učit se? Ten byl dobrej! Myslím, že budu pokračovat v započaté činnosti. Flákat se budu!
Večer je v plánu jít brzo spát. No snad jste si nemysleli, že to vyjde? Ne! Prostě to zase nejde. Takže jdu spát někdy kolem půlnoci. Opravdu mě to už nebaví.
Tak dobrou.
Víte, jak takové dny vypadají? Probudíte se ne v osm, ani v sedm, ale ideálně kolem půl sedmé. Usnout byste sice moc chtěli, protože dnes nic nemusíte, ale myslíte si že to jde? Ne! Oči jsou otevřené a vy přemýšlíte, za co to zase je...
Pak přichází na řadu takové to domácí flákání. To vypadá tak, že jste půl dne zalezlí ve vyhřáté posteli, díváte se jak venku sněží a představa jít ven,,,ne, ta neexistuje. Z postele mě nikdo nedostane! Během dopoledne se třeba z té postele vyhrabete, ale jen proto, že máte fakt veliký hlad. Ono slovo veliký není správnou definicí. Spíš ukrutně obrovský. Kdo mě zná, ví, že se se mnou v situaci "ukrutně obrovského hladu" nemá smysl bavit. Kdo mě nezná, někdy to zkuste. Zážitek zaručen.
Jídlo není. Nastává 3. světová. Konec světa! Co budeme dělat??! Stačí si představit apokalypsu nebo konec světa. Jak kdo chce. Až si uvědomím, že nemám co jíst, dopadne to tou nejlepší klasikou. Budou těstoviny. A k nim kečup. Ano, sice jsem to pojídala poslední semestr, ale to nevadí! Pestrá strava? Barevný to je.
Odpoledne pak přichází dilema. Co mám dělat? Učit se? Ten byl dobrej! Myslím, že budu pokračovat v započaté činnosti. Flákat se budu!
Večer je v plánu jít brzo spát. No snad jste si nemysleli, že to vyjde? Ne! Prostě to zase nejde. Takže jdu spát někdy kolem půlnoci. Opravdu mě to už nebaví.
Tak dobrou.
Komentáře
Okomentovat