Divno-Štědrý den
27. prosince. Večer. Že by konečně chvilka klidu? Abych pravdu řekla, opravdu jsem se od 24. nezastavila. A teď vysvětlení, jak je to možné.
Jednoduše, Vánoce! To je tak, když máte početnější rodinku k tomu navíc přítele a nakonec ještě třeba nějaké zájmy. Opravdu šílené. Takže abych to vzala tak nějak postupně. 24. jsem opravdu nebyla nikde jinde než doma, ale tam je prostě hromada věcí, co musí člověk udělat. Například zabalit zbytek dárků nebo ozdobit stromeček. Každý to zná. Ale letos se nám to jaksi vymklo kontrole.
Běžně jsme dopoledne vstali a všechno mělo nějakým způsobem svůj postup. I když ono to začalo už 23. Vzhledem k tomu, že mrzlo, a stromeček byl venku. Samozřejmě ve vodě. Samozřejmě v kbelíku. Samozřejmě zamrznul. Takže měl už vlastně i stojan, který v teple nevydržel. Víte jak dlouho takový kus ledu taje? Dlouho.
Teď se můžu vrátit k běžnému režimu Štědrého dne. Podotýkám, běžného. Dopoledne se vstane, proběhne snídaně, no taková ta klasika. Pustí se pohádky, loupou se brambory na salát, zdobí se stromeček....
Letos bylo všechno jinak. Dopoledne se udělala výzdoba po celém domě. Brambory loupala mamka sama. V poledne proběhlo před domem překvapení. Koledníci nám přišli zahrát koledy. Dokonalé. Stromeček jsme zdobili odpoledne. Prostě bylo všechno sice trochu jinak, než bývá běžně, ale přišlo nám to opravdu divné. Nikdo nechápal a nevěděl proč. Večeře proběhla kupodivu normálně až na jednu věc.
Sestra zhodnotila, že byl ten den opravdu hodně divný ve dvou momentech. Při večeři, když jsem si zaprvé nepřidala a zadruhé jsem nedojedla ani svou porci. I já uznávám, že to je divná situace. Ten druhý moment nastal, když jsem před sebou měla tác vánočního cukroví a řekla jsem, že na něj ani nemám nějak chuť. Věřte nebo ne, ale opravdu jsem si nedala.
To už jsem i já uznala, že je ten den nějaký divný.
Hodně divný.
Jednoduše, Vánoce! To je tak, když máte početnější rodinku k tomu navíc přítele a nakonec ještě třeba nějaké zájmy. Opravdu šílené. Takže abych to vzala tak nějak postupně. 24. jsem opravdu nebyla nikde jinde než doma, ale tam je prostě hromada věcí, co musí člověk udělat. Například zabalit zbytek dárků nebo ozdobit stromeček. Každý to zná. Ale letos se nám to jaksi vymklo kontrole.
Běžně jsme dopoledne vstali a všechno mělo nějakým způsobem svůj postup. I když ono to začalo už 23. Vzhledem k tomu, že mrzlo, a stromeček byl venku. Samozřejmě ve vodě. Samozřejmě v kbelíku. Samozřejmě zamrznul. Takže měl už vlastně i stojan, který v teple nevydržel. Víte jak dlouho takový kus ledu taje? Dlouho.
Teď se můžu vrátit k běžnému režimu Štědrého dne. Podotýkám, běžného. Dopoledne se vstane, proběhne snídaně, no taková ta klasika. Pustí se pohádky, loupou se brambory na salát, zdobí se stromeček....
Letos bylo všechno jinak. Dopoledne se udělala výzdoba po celém domě. Brambory loupala mamka sama. V poledne proběhlo před domem překvapení. Koledníci nám přišli zahrát koledy. Dokonalé. Stromeček jsme zdobili odpoledne. Prostě bylo všechno sice trochu jinak, než bývá běžně, ale přišlo nám to opravdu divné. Nikdo nechápal a nevěděl proč. Večeře proběhla kupodivu normálně až na jednu věc.
Sestra zhodnotila, že byl ten den opravdu hodně divný ve dvou momentech. Při večeři, když jsem si zaprvé nepřidala a zadruhé jsem nedojedla ani svou porci. I já uznávám, že to je divná situace. Ten druhý moment nastal, když jsem před sebou měla tác vánočního cukroví a řekla jsem, že na něj ani nemám nějak chuť. Věřte nebo ne, ale opravdu jsem si nedala.
To už jsem i já uznala, že je ten den nějaký divný.
Hodně divný.
Komentáře
Okomentovat