Jak nakupuje student?

Pondělí. Ideální den na doplnění zásob v poličce s jídlem...

Zbytečné? Jak se to vezme. Něco málo (asi tunu jídla) jsem si zase přivezla z domu. Ale ono to nestačí. Nechápu. Hubnu! Jsem to ale vtipálek! Tentokrát byl můj kufr podezřele lehký. Asi málo jídla! To znělo nemocně nebo minimálně hodně podezřele. Vletět do obchodu jako neřízená střela s tím, že vlastně nevím co chci ovšem rozhodně není můj styl. Nejdřív přece musím zkontrolovat aktuální stav zásob. Po otevření skříně jsem však zralá na první pomoc. Tam zase nic není! Hmmm abych nekecala...je tam sůl, no jako z toho se fakt nenajím. Dále kafe. Nejdůležitější nápoj dne! Zkuste mi zakázat moje denní kafíčko a potkáte ztělesněnou smrt. No a to jsme prosím na konci výčtu obsahu mých zásob, přátelé. Teď teprve můžu vpustit tu neřízenou střelu do obchodu.

Při vstupu jsem víceméně povinna vzít si ten obrovský košík na kolečkách, co je prostě větší než moje spanilá bytost. Opravdu se nemůžou vyrábět menší, které by mi nezakrývaly víc jak půlku mé maličkosti? Po obchodě se od teď promenáduje v podstatě košík ne na kolečkách, nýbrž na nožičkách. Občas vykoukne hlava. Sem tam nějaká ruka.

Prodírat se skrz davy důchodců a Barbínek s čivavou v kabelce je docela nepříjemný sport. Fakt sorry, že jsem tak malá! No asi za to můžu, ne? Občas propluju jako neviditelná. Občas! Ve zbytku případů se ten "upgradovaný" košík prodírá jak princ k Šípkové Růžence. Regál s ovocem a zeleninou. No tady se nemůžu nezastavit. Přece hubnu. Fajn, vezmu třeba pár mandarinek a rychle pryč.
Tadááá objevila se tu osoba místo košíku s nožičkama! Úkol číslo jedna zní: najdi sáček. Mám. Úkol číslo dva: vyber mandarinky. Úkol číslo tři: dej mandarinky do.... Kvízová otázka: Kam byste je dali vy? Do sáčku? Máte zlatého bludišťáka! Já je hážu rovnou na zem. No dobře, ono to nebylo zas tak úmyslné. Prostě sem si vzala sáček, ale on jaksi neměl dno. Kdo by to testoval, že? Takže jsem si zahrála takový bowling, akorát mi chyběly kuželky. Nevěřili byste, jak rychle jsem byla středem pozornosti. No, nevadí, nahodím americký úsměv, sesbírám to a jedem dál. To se stane každému! Vezmu druhý sáček, mandarinky tam nasypu a pokračuju.

Vzhledem k předchozí katastrofě jdu k pečivu, zdánlivě neškodnému sortimentu. Omyl! Věřili byste tomu, že se mi stalo úplně to samé?! Papírový sáček se prostě neudržel pod vahou jednoho rohlíku! Kvalitka asi!!
V tento moment už se na mě kolemjdoucí nakupující dívali dost podivně. Jeden chlapeček se zeptal maminky jestli mám rozbité ručičky. Nicméně se zeptal zrovna v moment, když bylo všude kolem mě hrobové ticho a já se ptala rohlíku, proč leží na zemi?! Věřte tomu nebo ne, ale v ten moment jsem to vzala kolem regálu s mandarinkami a vrazila je tam zpátky.
Spěchám domů, víte? Musím zasít pšenici a odjet do Číny.
Pro mandarinky!!!