Vzhůru do oblak

Já věřím, že poletím!
Kam a kdy se neví. Jediné, co se ví, že to musí být letos. A opravdu nechci zažít situaci, kdy bych letěla Brno → Praha nebo nějakou podobnou trasu.
Měla by to být nějaká speciální příležitost, taková ta vysněná.
Proč je právě letadlo na wish listu? No, řekněme si to upřímně. Nikdy jsem neletěla. Ok, jednou. Ale to byla situace, kdy se jednalo o vyhlídkový let. A to bylo před víc, jak deseti lety. A teď přišel moment velkého zděšení. Bylo to před víc jak deseti lety a pamatuji si to. No, mám takový pocit, že...hmm mládnu!
Moje nejideálnější představa o takovém výletu samozřejmě zahrnuje nádherný výhled z okna, dokonalou společnost a v neposlední řadě taky dokonalé místo příletu. Řecko, Kanáry nebo třeba Španělsko? Beru všechno!
Může ovšem nastat situace, že ne všechno bude tak krásné a ideální. Podívejme se na to i z druhé strany. Takový katastrofický scénář pro mě začíná už tím, že prostě zaspíte. Pro mě je to situace víceméně neuskutečnitelná, neboť před nějakou podobnou příležitostí spíše nespím. Čirou náhodou by se taky mohlo přihodit něco jako konec světa, výbuch nálože z druhé světové války, napadení mimozemšťany.... Vidíte, jak jsou mé představy reálné? Až moc...
No, co si budem. Chtěla bych, aby to prostě letos vyšlo. Ať už to bude kamkoliv, kdykoliv, cítím v kostech, že to bude ono. Konečně.
Jen aby to nebyla letenka ze školy. Z té se taky "lítá".